Koleno mě bolelo od nepaměti, ačkoliv se mnozí za jeho uzdravení modlili. Nemám problém přijmout vírou uzdravení, ale v praxi se disfunkce kolene stále zhoršovala, až se operace ukázala jako nezbytná. Na Místě uzdravení jsem byla přijata s láskou, pochopením a pozorností, kterou třeba u lékařů nacházíme spíš vzácně. Moji sourozenci v Kristu se modlili asi tak ve smyslu – koleno může být uzdraveno tady a teď, ale pokud by muselo dojít k operaci, žehnej Bože všem lékařům a zdravotníkům, i lidem, které bude mít Jarka kolem sebe v nemocnici i na rehabilitaci. Současně s modlitbami v Duchu svatém přišlo i prorocké zjevení, jedna ze sester viděla obrovské světelné květiny, které tvořily špalír a ukláněly se jakoby ve větru podél cesty. Nevěděla, co to znamená, ale jakmile svoje zjevení popsala, okamžitě jsem pochopila, že jsou to andělé poslaní od svého Pána, kteří mě budou na cestě k uzdravení doprovázet. Všichni jsme se z tohoto povzbuzení radovali a já je dosud nezapomněla. Takové věci se nezapomínají. Operace proběhla překvapivě v jarním období nouzového stavu v rámci vládních opatření proti pandemii covidu 19. Zázračný byl nejen průběh operace, léčby i rehabilitace. Příští rok mě čeká výměna druhého kolenního kloubu. Ačkoliv si mohu být jistá stejnou profesionalitou i laskavou péčí ve stejném zdravotnickém zařízení, znovu navštívím Místa uzdravení. Nikoliv proto, abych tamější služebníky zdržovala „zbytečnými nároky“, ale proto, že modlitba za uzdravení , povzbuzení a požehnání je něco jako výbava na cestu. Něco jako sůl přibalená k vydatnému pokrmu. A stále věřím, že i tentokrát půjdu světelným špalírem Božích služebníků.
Jarka