V roce 2013 někdy v březnu-dubnu(?) jsem se objednal na modlitby na Místa uzdravení. Doporučila mi to sestra z regionu. Já měl své představy o mém uzdravení, ale pak jsem se rozhodl. Od léta 2012 jsem měl zánět jícnu, zhubl jsem 15 kg, nemohl jsem pořádně jíst. Měl jsem zánět šlachy na pravé ruce, takže jsem nemohl pracovat na PC myší v práci a dělat jiné činnosti, kde byla potřeba jemná motorika a ještě další zdravotní problémy. V roce 1995 mi našli míšní svalovou atrofii (slábnutí svalů), což bylo potvrzeno na CT. To v souvislosti se zhubnutím o 15 kg způsobilo moji značnou slabost. Na podzim 2012 jsem také dostal výpověď v práci. K tomu všemu jsem nebyl spokojen se svým duchovním životem, měl jsem pocit, že se točím v kruhu. Dorazil jsem na místa uzdravení. Napsal jsem jako svůj problém jen svalovou atrofii, protože to byl problém č.1. Modlili se za mne bratr Roubal a 2 sestry. Bratr se mně zeptal, jestli nemám problém se žaludkem (já o tom nic neřekl). Dal mi cenné praktické rady, které se mi do mé situace přesně hodily (hodně pít, jíst s přestávkami, být opatrný..). Dále měl pro mě vidění, kterému jsem moc nerozuměl, ale následně jsem se modlil a činil pokání (nekompromisní svatost co se týče vztahu k ženám – čistota očí a srdce). Jedna sestra mi říkala o potřebě nápravy vztahu k mé matce (s mámou jsem se pak sešel a dal s ní určité věci do pořádku, máma z toho měla velkou radost, následně to rapidně změnilo náš vztah). Další sestra měla pro mě slovo „Hněv“. S tím bojuji doposud. Bratr říkal, ať nehledám sílu sám v sobě, ale jen v Bohu (to jsem potřeboval slyšet). Povzbuzoval mně, že jsem Bohu vzácný. Nechci oslavovat lidi, ale služba na místech uzdravení pro mě byla ukázka praktické moudrosti spolu s poznáním od Boha, také s vroucími modlitbami za mně. Ani slovo nepadlo mimo cíl. Cítil jsem, že ti lidé jsou na pravém místě v pravý čas a mají o mně zájem. To, co jsem tam slyšel, jsem přijal a řídil se tím a hledal Boha. Postupně se zlepšil můj žaludek a taky pravá ruka. Co se týče svalové atrofie, současně jsem také tou dobou hlavně ráno po probuzení proklamoval, co pro mě udělal Ježíš na kříži („Pán Ježíš vzal mojí svalovou atrofii a mojí svalovou slabost on nesl a dal mi místo toho svojí sílu a vitalitu, úplně mě uzdravil a navíc mi dal svoje 100% zdraví“). Stejně jsem proklamoval i o ostatních nemocech. Ježíš a jeho kříž mi tehdy byly velmi blízko. Slabost svalů jsem stále pociťoval. Na chvalách na regionu v červnu mi pak Bůh říkal, že je třeba udělat ještě jeden krok víry. Moje manželka je Japonka a tehdy se znovu připojila ke své domovské církvi TLCCC. Já cítil také vedení být členem této církve. Rozhodl jsem se následně jít ke své neuroložce, kam jsem se bál jít, protože to se mnou opravdu nebylo dobré. Objednal jsem se tam. Po cestě metrem k ní jsem udělal v srdci ten krok víry a rozhodl se vstoupit do TLCCC. Okamžitě jsem cítil příliv síly do celého „člověka“ a Bůh mi připomněl slovo Ga2,20 („ S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ je ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, ve víře Syna Božího živ jsem, který mě zamiloval a sebe samého za mě vydal“). Pak před ordinací neuroložky jsem chválil Boha a modlil se v jazyku. Cítil jsem, že se něco stalo. Doktorka řekla: „Vy nevypadáte dobře“ a poslala mně na vyšetření EMG. Já tam šel, ale měl jsem jistotu změny, i když, nepopírám, jsem obavy měl. Napíchali mi do svalů jehly a začli měřit. Po vyšetření mi řekli: Vůbec to na tu nemoc nevypadá, snad na levé noze je výsledek na hranici. Závěr: nemoc, kterou mi našli v roce 1995 byla vyloučena! Šel jsem po nábřeží Vltavy v drobném dešti, ještě mně bolely místa po vpichách a radoval jsem se. Přijal jsem 100% uzdravení, což byl boj, protože se symptomy nemoci ještě projevovaly. Rozhodl jsem se jich nevšímat a věřit Bohu. Současně s tím krokem víry vstoupit do TLCCC jsem dostal i obnovení smyslu pro Boží blízkost a varovný „signál“ při vzdálení se od Boha. Dostal jsem občerstvení v životě s Bohem i nasměrování, které jsem v duchovním životě hledal. Věřím, že následuji Boha tak, jak mně vede. Od 1.11.2013 mám novou práci. Občas jedu z práce na kole (cca 33 km) a zjišťuji nabývání svalové hmoty na dolních končetinách. Po mnoho let před tím jsem pozoroval jen úbytek. Bůh na mém těle ještě dál pracuje. Místa uzdravení pro mě byla důležitý bod pro změnu v mém životě. Byla to otázka poslušnosti Bohu, abych tam šel. Setkal jsem se tam s Božím jednáním. Všechna chvála patří Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu !!
Marek, červenec 2014